Kurz bruslení 10 lekce
9. 12. 2024
MŠ Logopedická asistentka
Termín konání:
27. 4. 2023
Místo konání: Mateřská škola 1
Dne 27.04. v 17:30, navštíví naší školku logopedická asistentka. Beseda je určená pro rodiče dětí.
.........................................................................................................................................
Logopedie je vědní obor zabývající se vývojem řeči a příčinami jeho opoždění nebo narušení. Praktičtí logopedi se věnují jednak preventivnímu výchovnému ovlivňování řeči mluvené, čtené i psané, jednak činnosti výchovně nápravné u dětí s řečí porušenou.
Výchovné ovlivňování a obohacování řeči u dětí bývalo vždy doménou rodiny a školy, především školy mateřské a počátečních tříd školy obecné. Tato výchova byla účinná ještě v první polovině tohoto století, kdy se v početných rodinách hodně vyprávělo a zejména zpívalo, a také ve školách zásluhou muzikálních kantorů bylo recitování a zpívání důležitou složkou školního vzdělávání.
- Logopedická prevence
Logopedie v nejširším slova smyslu je především pedagogický obor zabývající se vývojem a výchovou lidské řeči ve všech jejích modalitách – mluvené, čtené a psané i znakové – z hlediska obsahu i formy. Vývoj řeči je mimořádně složitý proces zajištěný fylogeneticky (tzn. každý novorozenec má předpoklady postupně řeč ovládnout), nicméně vyžadující také zajištění ontogenetické, tj. vzor řeči a výchovu řeči.
Prevence znamená včasnou obranu, opatření, učiněná dříve, než je narušen vývoj určité funkce. Přirozenou prevenci v oblasti vývoje jazyka a řeči tedy představuje především zajištění ontogenetické, tj. dobrý vzor řeči, kladné citové vazby a přirozená výchova, především vlastní výchova řeči. Zjednodušeně platí, že dobrá výchova řeči je nejlepší a nejjistější prevencí.
Řeč je mimořádně složitá funkce, ale při dobré a podnětné výchově je dítě schopno ovládnout ji spolehlivě a včas. Rozhodujícím obdobím jsou již prvé dva roky života, kdy dítě své broukání, žvatlání a zejména první slabiky a slůvka samo porovnává a upravuje podle vzoru nejbližšího a nejstálejšího, především podle řečových projevů své matky. Matčino uklidňující povídání a zpívání připoutává nejen sluchovou, ale také zrakovou pozornost dítěte. Psychologické výzkumy potvrdily, že několikatýdenní dítě nejen postřehne změny v obličeji dospělého (úsměv, vyšpoulení rtů, vysunutí jazyka apod.), ale po chvilce „zamyšlení“ je dokáže, i když neúplně, napodobit. Při rozvíjení řeči jsou ve výhodě děti, které si hrají a „experimentují“ se svým hlasem a mluvidly, protože tím samovolně nalézají a upevňují pocitové (kinestetické) a sluchové vazby, které tvoří důležitý základ budoucí úspěšné řeči. V nevýhodě jsou naopak děti, jejichž rodiče mluví rychle a přes sevřené rty nebo dokonce záměrně patlají a deformují mateřskou řeč.
Podle J. A. Komenského je třeba v prvních dvou letech života dopřát dítěti volnost ve vlastním hledání a zkoušení, aby si samo a po svém „oblamovalo“ svůj jazýček a snažilo se postupně napodobovat slyšený řečový vzor. Jakmile je však jazyk dítěte dostatečně obratný a pružný, měla by být jeho řeč hravě a nenápadně ovlivňována a usměrňována. Ve svém Informatoriu Komenský dále uvádí, že u většiny dětí by měla být řeč na dobré úrovni kolem čtvrtého roku věku. V pátém a šestém roce se již jen zdokonaluje artikulační pružnost a obratnost pomocí písní, rýmovaček, říkánek a básní.
Také Miloš Sovák (Logopedie předškolního věku, 1984) zdůrazňoval, že „právě v útlém věku je možno předcházet poruchám řeči dobrou výchovou řeči“, protože „veškerá výchova má nejtrvalejší výsledky, začíná-li již od nejútlejšího věku dítěte“. Podle Sováka dokonce „výchovou lze překonávat i poruchy již vzniklé“, vyvolané výchovnými chybami rodičů a jejich netrpělivostí a spěchem; proto má být – zejména v předškolních výchovně vzdělávacích zařízeních –„péče o řeč nedílnou součástí předškolní výchovy“.
